Mám z toho všeho smíšené pocity...

neděle 30. říjen 2016 09:32

Dne 28. října jsem se stavil v Museu Kampa. Přišel jsem tam se ženou, abychom oslavili státní svátek. Slečna u vchodu mi připnula trikoloru. Poprvé jsem takhle měl připnutou trikoloru jako desetiletý chlapec. Připnul mi ji nevlastní otec. Bylo to v Brně, v centru, kdesi u hotelu Avion. Nemyslím, že to bylo přesně 21. srpna 1968. Domnívám, že to bylo až následující den po vpádu ruských vojsk do naší země, kterým na povel Moskvy asistovaly armády Varšavské smlouvy s výjimkou Rumunska. Pamatuji se, že celé Brno bylo na nohou. Lidé na ulicích poslouchali tranzistorová radia. Nikdo nevěděl, co bude. Všichni měli strach. Ale celé Brno bylo polepené po domácku vyrobenými protiruskými plakáty. Čas od času přijel ruský obrněný transportér. Vyskákali z něj vojáci a pár těch plakátů strhli.

Jakýsi ruský generál údajně vyhrožoval, že jestliže ty plakáty nezmizí, nechá Brno srovnat se zemí. Asi to byla šeptanda. Ale vím, že někdo byl smrtelně zraněn ruskými okupanty na náměstí Svobody. V průchodu z náměstí Svobody do Poštovské ulice byl improvisovaný pomníček. Lidé také odstraňovali cedule s názvy ulic. Vládl strach z případného nočního zatýkání. Okupantům bylo třeba všechno ztížit.

Tahle doba je za námi. Ruská vojska opustila Československo až v roce 1991. Po pádu komunismu se mohlo zdát, že se Rusko, případně Ruská federace, změní k něčemu lepšímu, co nebude představovat žádnou hrozbu. Pohled zpět na nejnovější ruské dějiny však ukazuje, že Rusko je stále agresivní zemí. Rusko se nepřímo účastní ukrajinského konfliktu. Rusko zabralo Krym. Rusko udržuje na živu různé prapodivné státečky na hranicích s Gruzií. Jediným smyslem těchto státních útvarů je udržování napětí. Současné Rusko není z různých vnitropolitických důvodu schopné mírové koexistence. Navíc Rusko se aktivně účastní občanské války v Sýrii. A působení ruského letectva v této zemi se snad dá přirovnat k působení Luftwaffe ve Španělsku za občanské války.

Ale zpátky k oné oslavě 28. října. Se ženou jsme se rozhodli, že to oslavíme jaksi neoficiálně. A tak to vlastně má být. V USA lidé slaví 4. července také jaksi neoficiálně. Pořádají se pikniky a vlastně nic moc oficiálního se neděje. U nás je oslava 28. října spojená s různými rituály, kdy politici kladou věnce a kdy večer president republiky rozdává státní vyznamenání. Za úřadování současného pana presidenta se z toho stalo jakési hnusné politikum. Tento pán nás táhne kamsi na východ. Přitom velice dobře musí vědět, že zahraniční politika Ruska se od roku 1968 moc nezměnila. Jediné, co se změnilo, jsou prostředky, kdy se masívně používá dezinformace a kdy si Moskva podle všeho kupuje české politiky a financuje různá pseudohnutí a prapodivné informační servery, jejichž úkolem je destabilizovat náš stát. S naším současným panem presidentem nechci nic mít, protože tomuto stavu aktivně napomáhá. Proto jsme ten svátek oslavili se ženou jaksi soukromě a zašli nejdřív na koncert do Obecního domu a poté do Musea Kampa, které pro nás toho večera představovalo jakousi oázu klidu. A kde se sešli lidé, kteří smýšlejí jako my.

Takže když mi ona slečna připnula tu trikoloru, opět jsem si uvědomil, že naše země je znovu v ohrožení a že ten nemocný muž, plný nenávisti a negativní energie, který je dnes českým presidentem, je vlastně škůdcem naší země. A když mi to děvče připnulo tu trikoloru, bylo to určité déjà vu...

Mám z toho všeho smíšené pocity...

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Komentáře k současnému dění. Tím myslím nejen dění v politice, ale také události v kultuře. No tak to byl původní plán, ale teď jsou to spíš různé mé zážitky... Tak nevím, nevím... A jak se říká: sliby chyby...

Jsem právník. Byl jsme ve světě. Teď jsem doma.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora