Co s ním?

sobota 22. říjen 2016 16:11

V tisku proběhla následující zpráva: „Prezident Miloš Zeman vyzval ministra kultury Daniela Hermana, aby zrušil schůzku s dalajlamou, a v případě, že se s ním přesto sejde, neudělí jeho strýci státní vyznamenání. ,Řekl mi to před svědky na slovenské ambasádě,ʻ řekl o tom ministr Herman.“

Podle ustanovení § 175 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí, že „kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.“ Tomuto trestnému činu se říká vydírání. Těžká ujma nemusí nastat přímo osobě, které se vyhrožuje, ale i jiné osobě, která je osobě, které se vyhrožuje, osobou blízkou. Jednání pana presidenta patrně nedosahuje takové intenzity, aby se jednalo o trestný čin. Nicméně je silně nemorální. O tom nelze pochybovat. A je to stejně nemorální jako mnohé další z toho, co činí, neboť tento muž, který úřaduje na Hradě, tak většinou činí z toho důvodu, že ví, že má moc tak činit, jak činí, a že mu v tom nikdo nemůže zabránit. Často ani jiný důvod nemá. Obecně se tomuto jevu říká arogance moci.

Strýc pana ministra se jmenuje Jiří Brady a podle všeho mu mělo být uděleno státní vyznamenání. „Dne 14. října 2016 mne volal ředitel protokolu prezidenta republiky (Jindřich Forejt) a oznámil mi, že 28. října obdržím cenu T. G. Masaryka. Vnímal jsem to jako velikou poctu a uznání mé celoživotní práce,“ napsal osmaosmdesátiletý Brady v prohlášení, které zaslal médiím. Pan Brady žije od roku 1949 v Kanadě. Prošel Terezínem i Osvětimí, kde zahynuli jeho rodiče a sestra, a celý život o hrůzách holocaustu píše a přednáší po celém světě.

O tom, že obětí vydírání se měla stát oběť holocaustu, již poreferoval světový tisk. Česká republika tak sklidila po celém světě ostudu. Jednání pana presidenta ve mně vyvolává prazvláštní pocit. Jen velmi těžko se popisuje. A myslím, že nejsem jediný, kdo tento pocit má. Říkám si, že to snad ani není možné. Ale bohužel ono to možné je a ono se to stalo.

Vzpomínám si, že to bylo právě pod záštitou současného pana presidenta, že dne 27. ledna 2015 v pražském Obecním domě proběhla vzpomínková akce pořádaná u příležitosti sedmdesátého výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. V rámci svého projevu se panu presidentovi tenkrát podařilo potupit významného českého novináře Ferdinanda Peroutku, za války vězněného v různých koncentračních táborech. Hlava státu o něm prohlásila, že napsal oslavný článek na Adolfa Hitlera. Ono to jaksi ale nebylo možné, a to už jen z toho prostého důvodu, že tehdejší manželka Ferdinanda Peroutky byla židovského původu a  Peroutka se s ní odmítl rozvést. Takový postoj býval za protektorátu dosti statečný a svým způsobem sebevražedný. Ale zpět k věci. Za své urážlivé prohlášení se současný pan president nikdy neomluvil. Místo toho za sebe dodnes nechává mluvit různé své pohůnky. Pan president je buran a svému buranství nasadil korunu, když se ho v jakémsi interview ptali, jestli se omluví rodině pana Peroutky; naše současná hlava státu tehdy prohlásila, že se omlouvat nebude a zároveň dodala, že i náš nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert napsal za války oslavný článek o Třetí říši. Ale to jen na okraj.

President Zeman se tedy na jednu stranu angažuje v pořádání akce, která připomíná hrůzy holocaustu, a na druhou stranu, když cítí, že jeho pochybné zájmy mohou být ohroženy, oběť holocaustu bez jakýchkoliv skrupulí urazí. Z toho plyne poučení, že současný pan president je politický eskamotér, který dělá jen to, co pro sebe považuje za výhodné a účelné. Otázka je, jestli chceme takového eskamotéra v prezidentském úřadu. Já určitě ne.

Ale jak jsem již řekl, současný pan president svými excesy snižuje renomé České republiky ve světě. Otázka je, co s presidentem, který se chová takovýmto způsobem a zjevně páchá České republice ujmu. Může se zdát, že z čistě ústavněprávního hlediska impeachment presidenta není možný, protože se nejedná o velezradu či o hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ale ono je to všechno otázkou interpretace, neboť jestliže pan president chce pomocí výhrůžek donutit nějakého politika či kohokoliv jiného, aby odmítl přijmout nějakou osobu, jedná se o zásadní zásah do práv a svobod člověka, která jsou garantována ústavou. I to je narušení ústavního pořádku a našeho demokratického řádu. Česká republika je stále právní stát. President je hlava státu, která nemůže někomu zakazovat něco, co je naprosto v souladu se zákony této země. Já to vnímám jako narušení ústavního pořádku této země a Senát by společně se souhlasem poslanecké sněmovny měl podat Ústavnímu soudu žalobu, na základě které by se rozhodlo, že president je zbaven svého úřadu.

Česká republika je jednáním pana presidenta neuvěřitelně závažným způsobem poškozována ve světě. Ale i u nás doma presidentský úřad ztrácí na své vážnosti. Hlava státu naší zemi nespojuje, ale rozděluje a rozeštvává. Naše země již nemá ono renomé, které měla za presidenta Havla. A toto je výsledek úřadování presidenta Zemana. Z tohoto důvodu bych se chtěl obrátit na čtenáře  a požádat je, aby psali svým senátorům a dalším ústavním činitelům a vyzívali je k zahájení procesu impeachmentu dle Článku 65 Ústavy České republiky. Senát by měl podat žalobu ústavnímu soudu a Ústavní soud by měl rozhodnout o impeachmentu. Je docela možné a pravděpodobné, že k žádnému impeachmentu nedojde, ale už jen ten proces by mohl být dostatečným varováním a i trestem současnému panu presidentovi, neboť by se jednalo o připomenutí toho, že president republiky není bůh a že se nemůže chovat jako nějaký halama.

Současnému panu presidentovi by mělo být připomenuto, že trpělivost lidu není nekonečná a že žádný strom neroste až do nebe.

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Komentáře k současnému dění. Tím myslím nejen dění v politice, ale také události v kultuře. No tak to byl původní plán, ale teď jsou to spíš různé mé zážitky... Tak nevím, nevím... A jak se říká: sliby chyby...

Jsem právník. Byl jsme ve světě. Teď jsem doma.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora