Empora

sobota 29. červen 2013 15:41

Důležité je zachovat si chladnou hlavu. Za všech okolností. A také jednat s určitou dávkou sebejistoty. Nikoliv však arogantně.

Před léty jsem byl požádán o provedení překladu. Do Prahy měl tenkrát přijet jakýsi věhlasný operní pěvec. Měl mít recitál v Obecním domě. Jakýsi Martin P. mi dohodil překlad programu. To jsem provedl rychle a odevzdal. Ale Martin P. se kroutil s placením. Někde to vázlo. Snad to ani nebyla jeho chyba. Nakonec mi jako určitou omluvu předal dvě vstupenky s tím, že obyčejně by se prodávaly za pět tisíc korun každá.

S partnerkou jsme se tedy dohodli, že si honorář vybereme v naturáliích. Ale jen částečně a jen jako zálohu. Hotovost je hotovost! A na tom jsem trval. Na takových věcech je nutno trvat. Tak bych to byl řekl panu Martinovi P. Místo mě mu to řekla partnerka. Nebylo mu to po chuti. Ale někdy je nutno říci nehezká slova. A pěkně zostra!

Ale co se dalo dělat! Prozatím mi nezbylo než si obléci solidní oblek v očekávání vybrané společnosti v prostorách Obecního domu. Partnerka se taktéž oděla ve slušnou toaletu, a vyrazili jsme.

Teprve před vchodem jsme si pořádně prohlédli vstupenky. Uvádělo se na nich číslo sedadla a řada a také to, že je to na Empoře. Nemohli jsme si hned vybavit, co je to ta Empora, i když jsme to už předtím někdy museli slyšet. O tom nebylo pochyb!

Na operního pěvce byl nával. Před vchodem se tlačily davy zájemců. Očekával se velký kulturní zážitek. Místo uvaděček tu postávaly hostesky. Velice hezké, dobře oblečené. Zkrátka chic. Ale pokud jde o Obecní dům, nevěděly o něm zhola nic. V tomto ohledu byly naprosto nedotčené a neposkvrněné. „Empora, empora,“ opakovala jedna z nich bezradně. „To se zeptejte nahoře.“ Bylo mi toho děvčete až líto. Skutečně se nám snažila pomoci. Bylo to na ní vidět, ale byla naprosto ztracená.

Prošli jsme výběrem té údajně nejlepší pražské společnosti až nahoru, k balkonu, neboť jsme si říkali, že ta Empora bude někde nahoře. Opět se ptáme jakési mladé hostesky. Ta se zamyslí a pak nás posílá dál se slovy: „To bude ten balkonek tady napravo.“

Před vstupem na onen balkonek postávala skupinka ramenatých pánů v oblecích. U vchodu stáli dva a dva z každé strany.

„Tam nemůžete,“ řekl jeden z nich. Dosti rezolutně. Bylo vidět, že má své příkazy.

„Jak to že nemůžeme! Tady máme lístky sem na tu Emporu,“ odvětili jsme mu a prokázali se vstupenkou.

Ramenatí pánové se po sobě bezradně podívali. Přistoupil k nim další ramenatý pán, který patrně byl jejich velitelem. Prohlédl si naše lístky. Potom v duchu ohodnotil naše oblečení. A pak pokynul těm ostatním ramenatým pánům: „To je v pořádku, když je to tady na té Empoře…“

Vstoupili jsme na poměrně velký balkonek ve tvaru poloviční elipsy. Sedělo tam jenom několik párů, ale jinak byl hodně prázdný, až jsme se divili. Všude bylo jinak narváno k prasknutí. Partnerka rozhodla, že si nebudeme sedat podle čísel, Většina sedaček byla prázdných a nikomu tedy přece nemohlo vadit, kam si sedneme.

Usedáme si a partnerka se ke mně nakloní: „Honziku, teď mi to došlo. Ta Empora je támhle pod varhanami.“ Ustrnul jsem. Měla pravdu.

„No to přece ten Martin P. nemyslí vážně,“ rozohnil jsem se. „Za překlad nezaplatí a ještě nás chce posadit na takové blbé místo. Odtud se nehneme, ani kdyby vařechy padaly!“ Překročili jsme Rubikon. Alea iacta est!

Těsně před zahájením recitálu vstupuje na balkonek jakýsi muž. Taktéž s partnerkou. Ta je v pokročilém stupni těhotenství. Jdou k nám. Pána poznávám z novin. Není to nikdo menší než jeden z nejbohatších mužů této země, jistý B.A. Naklání se k nám: „Prosím Vás tohle je naše místo.“

Navzájem si ukazujeme lístky.

Ustupujeme. Tedy obrazně. „Ano, my si přesedneme. Ale máme to sem.“ Ukazuju mu lístek s nápisem Empora.

Magnát si prohlíží naše lístky ještě jednou. Bedlivě si mě prohlédne. Potom mou partnerku. Nakonec se rozhodne: „Ano, když to máte sem na tu Emporu… Místa je tu konec konců dost.“

Přesedáme si. Během recitálu si všimnu, že se po nás magnát několikrát zamyšleně ohlédne. Ale ani o přestávce nejsme vykázáni. Vše tedy dopadá dobře.

Umělecký zážitek z tohoto balkonku byl veliký. Určitě lepší než z Empory.

A honorář za překlad. Ten nakonec Martin P. dodal s velkými omluvami

Jan Šefranka

sefrankamilovnici opery / recitálů operních pěvců18:4129.6.2013 18:41:36
hendrixxpro upřesnění18:0529.6.2013 18:05:09

Počet příspěvků: 2, poslední 29.6.2013 18:41:36 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Komentáře k současnému dění. Tím myslím nejen dění v politice, ale také události v kultuře. No tak to byl původní plán, ale teď jsou to spíš různé mé zážitky... Tak nevím, nevím... A jak se říká: sliby chyby...

Jsem právník. Byl jsme ve světě. Teď jsem doma.

REPUTACE AUTORA:
8,09

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy