Procházka po Hostivici

úterý 21. květen 2013 11:10

Teď jsem si vzpomněl, že 16. května to byl rok, co došlo k zatčení hejtmana Středočeského kraje. Zde si dovoluji poskytnout k nahlédnutí mou malou vzpomínku na poslední hodiny svobody pana doktora, kterou jsem si zapsal před více než rokem. Tedy:

V pondělí, dne 16. 5. 2012, jsem se ve čtyři hodiny odpoledne dostavil na hostivickou radnici s tím, že jsem se tam měl účastnit zasedání Rady města. Původně se v tu dobu měly otvírat nějaké obálky a já jsem měl být v komisy, která měla na to otvírání dohlížet, ale to se přesunulo na jiný den. Se starostou jsme se dohodli, že místo toho uděláme zasedání Rady města, na které chodím jako host, neboť jsem v našem městečku předsedou kontrolního výboru. Z tohoto titulu se účastním zasedání Rady města, které je neveřejné.

Ten den jsem si ale doma zapomněl nejen sluneční brýle a hodinky, ale také mobil. Na ten se mi pan starosta snažil dovolat, abych přišel až v půl šesté, že se na radnici bude ještě něco konat. Napsal mi alespoň SMS, ale tu jsem nedostal, protože jsem ten mobil měl doma na psacím stole.

Tedy dostavil jsem se na radnici v šestnáct hodin. K mému velkému překvapení se tam konalo velké srocení lidu. Objevuji se v kanceláři asistentky našeho pana starosty, paní Hatschbachové, a říkám ji: „Tak jsem přišel na tu Radu.“ Paní asistentka se na mě překvapeně podívá a odpoví mi: „Vy to nevíte, pane magistře. To se přesunulo na půl šestou.“ Z jiných dveří přichází pan místostarosta: „Pane Šefranko, teď se bude slavnostně otvírat ta kaple.“ V kanceláři se objevuje pan starosta: „Pane magistře, já jsem vám volal, ale vůbec jsem se vám nemohl dovolat.“ Přerušuji ho: „Prosím vás, já jsem si nechal mobil doma.“ „To je škoda, že jsem se vám nedovolal. Ale přijďte se podávat na to otvírání té kaple. Bude tady i pan hejtman.“ „No proto je tady takové srocení lidu,“ říkám. Paní asistentka se podivila: „Srocení lidu, pane magistře. To ale jistě přeháníte.“ Na to jsem neodpověděl.

Scházím ze schodů před radnici. Tam stojí Dr. Rath, stále ještě jako svobodný člověk. Zdraví mě kynutím hlavy. Zdravím ho také. S tímto pánem se moc nebavím, ale dodržujeme určitou míru společenských konvencí. Účastním se otvírání zámecké kaple. Je tam pan doktor, pan starosta a pak další velikáni našeho městečka, jakož i Středočeského kraje. Řekl bych, že někteří z nich jsou přímo až existenčně propojení s panem hejtmanem. Jsou tam jacísi novináři ze mě naprosto neznámé televize, kteří poslouchají příkazy pana doktora. Na slovo. Ten jim říká, kam se mají postavit a jak ho mají zabírat. Procházíme se s panem doktorem po našem městečku. Doprovází nás celkem početná skupina úředníků městského úřadu. Pan doktor se zastavuje před nedávno vysázenou alejí a nově postavenými chodníčky. Pan starosta si stoupne vedle něj. Ještě je tam asistent pana doktora, pan Tomšů. „Prosím vás,“ obrací se pan doktor na televizní štáb. „Vy se tady s tou kamerou postavte sem, aby byly pěkně vidět ty stromy, co jsme vysázeli z těch eurodotací. A taky já.“ Pak se zamyslí a obrátí se na starostu: „Jardo, chtělo by to ten lid, jak se prochází po chodníku.“ Náš starosta, pan Kratochvíl, dává pokyn úředníkům městského úřadu, ať jdou dělat šťastný lid. Teprve až poté, pan hejtman kývne na televizní štáb. Natáčení může konečně začít.

Se zájmem to pozoruji. Nikdy jsem nic takového neviděl. Proud úředníků s panem doktorem odchází ještě na faru, která je v rekonstrukci. Tam nahlédnu a pak se jdu domů převleknout.

V 17:30 přicházím na radnici. Je tam stále jen pan místostarosta, ing. Kučera, který se této veselice neúčastnil. „Nebyl jsem pozván.“ vysvětluje mi a pokračuje: „Vůbec nevím, co je to za akci. Jestli to pořádá ČSSD nebo kraj. Jediné, co vím, je, že starosta dal příkaz všem zaměstnancům městského úřadu, ať se toho účastní. A co říkáte té akci?“ „No já si myslím, že pan doktor se minul povoláním. Byl by z něj skvělý režisér.“ „To máte pravdu,“ přitakává pan Hrbek, člen Rady města, jenž se právě dostavil do předpokoje pana starosty. Také nebyl na tuto veselici pozván.

K tomu ještě mohu dodat, že pan starosta se dostavil až po šesté hodině, dosti schvácen. Vysvětlil nám, že mu ta akce dala pořádně zabrat.

Ráno se dozvídám o zatčení pana doktora. Prý u sebe měl sedm milionů korun v hotovosti, dalších třicet měl doma pod podlahou. K tomu ještě samopal.

To bylo v květnu loňského roku. Ukázalo, že v podlaze měl jen deset milionů a samopal měl někdo jiný. K dnešnímu dni stále ještě sedí ve vazbě. Jediné, co se změnilo, je, že ho z Litoměřic převezli do Ruzyně. Myslím, že někdy v červnu jsem mu napsal dopis do vazební věznice, odkud mi napsal dopis, který končil slovy:

„Vážený pane kolego, doufám, že mě moje štěstí, které mě celý život doprovázelo, neopustí, jinak jsem totiž ztracen.“

Jan Šefranka

sefrankaNo s tím sebekriticky souhlasím ta gramatika16:4621.5.2013 16:46:32
Janaach ta gramatika :-(16:2921.5.2013 16:29:12

Počet příspěvků: 2, poslední 21.5.2013 16:46:32 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Komentáře k současnému dění. Tím myslím nejen dění v politice, ale také události v kultuře. No tak to byl původní plán, ale teď jsou to spíš různé mé zážitky... Tak nevím, nevím... A jak se říká: sliby chyby...

Jsem právník. Byl jsme ve světě. Teď jsem doma.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy