Dopis jedné slečně aneb pozvánka na rande

sobota 18. květen 2013 18:15

Vážená slečno!  

Jedna věc je chtít a druhá moci. Kdysi dávno, tak dávno, že to už snad ani není pravda, jsem zval kamsi do restauránu a pak na projížďku po kalifornském pobřeží dívku jménem Phyllis. Phyllis měla holandského tatínka a indonéskou maminku. Myslím, že byla velice hezká, i když jak se říká:  „Beauty is in the eye of the beholder.“ Čili: „Krása je v očích toho, kdo se dívá.“

Phyllis se mile usmála. Z kabelky vytáhla velký diář, ve kterém měla všechny následující dny zaplněné různými meetingy a appointmenty a kdoví čím ještě. Ten její diář mě fascinoval a tehdy jsem si snad asi poprvé v životě uvědomil, že většina lidí netráví čas vysedáváním po kavárnách, což v mém případě byla určitá nadsázka, i když ona tak trochu odrážela můj tehdejší životní styl, neboť jsem tak trochu byl kavárenským povalečem. Nakonec dívka jménem Phyllis našla v tom svém diáři místo, do kterého se vešla ona návštěva restauránu a projížďka po kalifornském pobřeží. Musel jsem asi týden trpělivě čekat a myslím, že mi to čekání ani moc nevadilo.

Nastal onen den a já jsem pro ni přijel ve svém autě značky Javelin AMC. To auto bylo silný jako bejk. Když se pořádně sešlápl plynový pedál, vystřelilo prudce vpřed jako raketa. A řidiče a spolujezdce tlačily do sedadla neznámé fyzikální síly.

K tomu autu se vázal takový zážitek, který jsem prožil dlouho před tím, než jsem potkal Phyllis.  Kdysi dávno jsem jel tím autem po Pacific Coast Highway, a to dosti rychle a zběsile. Ta silnice vede podél pobřeží Tichého okeánu. Místy po hodně vysokých a strmých skalách. Tehdy jsem byl reckless driver čili bezohledný řidič. Dokonce mi na půl roku odebrali řidičák. Prudce jsem vletěl do zatáčky. Byl krásný, slunný den. Nad silnící místy visely cáry mlžných oparů. A to auto se dostalo do smyku a začalo se točit, kolem a kolem. Dostal jsem hodiny a já se točil a točil. A točil. A točil. A pomalu jsem se šinul ke kraji té zatáčky. Kde nebyl žádný patník. Kde nebylo žádné svodidlo. Žádné zábradlí. Nic jen volný prostor a víc než sedmdesátimetrový sráz a pod ním Tichý okeán. A najednou se stalo něco, co se mi nikdy v životě nestalo. Čas začal plynout strašně pomalu. A já jsem se díval na to, jak se pomalu, pomaličku, pomalilinku blížím ke kraji toho srázu. Křečovitě jsem se držel volantu a říkal jsem si, že by to bylo pěkně blbý, kdybych z toho srázu slítnul.A nakonec se to auto přeci jenom zastavilo, těsně na kraji. Motor už neběžel. Všude bylo najednou ticho.

Nějaká paní zastavila auto a běžela ke mně. „Jste v pořádku,“ ptala se mě. A já jsem jí řekl, že ano. Ona mi řekla, že jsem se asi podruhé narodil.

Na tom srázu jsem pak seděl v tom autě nějakých deset minut. Díval se na moře a dýchal slaný mořský vzduch.

No a s tou Phyllis jsem byl i v tom restauránu i na tom kalifornským pobřeží. A nebylo to jenom jednou. Pak už tolik tím diářem nemávala.

A co tím vlastně chci říci? No kdybyste tento víkend nebo pátek chtěla a mohla, rád bych Vás vzal do nějakého toho baru či restauránu. Ale také Vám chci říci, že budu naprosto rozumět tomu, když mi řeknete, že se to nehodí. Protože ta dívka jménem Phyllis mi tehdy dosti výmluvně pomoci toho svého diáře vysvětlila, že ne všichni mohou a chtějí, když já bych chtěl. A kdo čeká, ten se dočká. A od těch dob také nejezdím ani rychle, ani zběsile. Protože kdo pospíchá, ten si natluče kokos. A to přece nikdo nechce. Ani Vy. Ani já.

So long

___________

P.S. Pisatel těchto řádku, chce jen dodat, že ona „vážená slečna“, které tento mail byl určen, si přeci jen dala říci a pozvání přijala. Ten večer zakončila tím, že pisatele objala se slovy: „Kde jsi byl? Kde jsi byl celou tu dobu? Že jsem tě nikdy neviděla?“

P.P.S. Otázka je, zda je to celé fikce či nikoliv.

 

Jan Šefranka

sefrankaPisatelova odpověď na Odpověď04:0222.5.2013 4:02:27
hendrixxodpověď07:2719.5.2013 7:27:27

Počet příspěvků: 2, poslední 22.5.2013 4:02:27 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jan Šefranka

Jan Šefranka

Komentáře k současnému dění. Tím myslím nejen dění v politice, ale také události v kultuře. No tak to byl původní plán, ale teď jsou to spíš různé mé zážitky... Tak nevím, nevím... A jak se říká: sliby chyby...

Jsem právník. Byl jsme ve světě. Teď jsem doma.

REPUTACE AUTORA:
8,09

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy